Šéftrenér RHC Petr Hejtmánek pravidelně objíždí všechny kluby se statusem RHC, navštěvuje otevřené tréninkové jednotky, mládežnické turnaje. Sleduje práci trenérů v jednotlivých RHC a společně s nimi usiluje o co největší zlepšení kvality práce s malými házenkáři. A i podle slov trenérů TCM je práce s dětmi v RHC již vidět.
Dají se po přibližně devíti měsících aktivního fungování Regionálních házenkářských center nějak zhodnotit výsledky jejich práce?
Vezmu trošku ze široka. Úkolem RHC je jednak snaha o rozšíření členské a hráčské základny, ale zároveň i zkvalitnění tréninkových procesů s výhledem k postupu hráčů a hráček do TCM a dorostu. Cílem je pracovat na zvládnutí základních věcí tak, aby hráči byli konkurenceschopní na úrovni TCM a trenéři se nemuseli k těmto věcem vracet, ale naopak je už jen prohlubovali. Je třeba pracovat na rozvoji kondičních, atletických a gymnastických schopností hráčů, stejně jako na pohybové, motorické průpravě. Věřím, že to se nám daří. Otevřené tréninkové jednotky se nabízejí všem hráčům a hráčkám bez ohledu na stupeň výkonnosti. Tady jde vidět rozdíl mezi dětmi, které trénují stále v klubu RHC a dětmi, které do těchto klubů dojíždějí třeba jednou týdně. Tento rozdíl se smazává postupně i za pomoci kondičních, atletických a gymnastických trenérů, se kterými kluby RHC spolupracují a je potěšitelné, že to dělají všude. Zmínil bych i pravidelnost, která je důležitým faktorem. Mnozí trenéři se domnívají, že jim budou chybět házenkářské tréninky, ale není tomu tak. V prvé řadě se musí zkvalitnit pohybová, koordinační a motorická průprava, technika míče a dnes už i v této kategorii core trenink a začátky techniky posilování. Velmi dobře toto funguje ve Slavii Praha, kam dojíždí děti asi z 5 oddílů a také v Karviné a Frýdku-Místku, kam dojíždí děti z klubů i 20 kilometrů vzdálených. Důležité je, aby trenéři využívali všech možností k tomu, aby dokázali vyhlédnuté hráče dostat ať už na otevřené tréninkové jednotky nebo výběrový kemp a tam zdokonalovali a rozvíjeli jejich talent. Tohle bude ještě běh na dlouhou trať. Dokázat přesvědčit ty trenéry, kteří nejsou úplně nadšeni posíláním hráčů na kempy, turnaje, o nutnosti držet se koncepce, která byla nastavena. Zatím jich hodně nutí děti dělat věci, o kterých ani neví, proč je dělají.
Co je největší slabinou?
V některých klubech bohužel stále chybí dobří trenéři. Co se týká sportovních nedostatků – a tento nedostatek je patrný u všech klubů bez výjimky – je to technika míče.
Týmům RHC se letos dařilo i v zahraniční konkurenci, je to tak?
Vyzdvihnul bych účast klubů pod hlavičkou RHC na zahraničních turnajích, kde se hráči můžou utkávat s lepší konkurencí. Je to například Saská liga, Česko-polsko-slovenská liga, turnaje v Maďarsku, Německu a na Slovensku. Týmům se tam dařilo a je třeba tato měření absolvovat v co největší míře.
Jaké tréninkové podmínky se podařilo klubům RHC pro práci s mládeží zajistit a naráží na nějaké limity?
Ve všech klubech RHC se snaží najít nějakou cestu k tomu, aby děti mohly trénovat v odpoledních hodinách. Vzhledem k nedostatku hal je to docela problém, ale zatím se s tím kluby vyrovnávají dobře, aby na otevřené tréninkové jednotky, minikempy a kempy mohli dojížděti hráči a trenéři, kteří spolupracují s RHC. Některá RHC mají k dispozici i gymnastický sál, halu na úpolové sporty nebo menší tělocvičny, ve kterých se dají provádět i jiné věci než jen házená. Když budu konkrétní, tak z toho vychází velmi dobře kluby, které mají svou halu. Ve velkých městech je to Brno, Olomouc, Karviná, z menších potom Lovosice, Nové Veselí, Zubří, Most či Mělník. Tím nechci říct, že ostatní oddíly nevytváří adekvátní podmínky, jen musí víc bojovat o možnost zabezpečit dostatečný počet hodin. Ale jak jsem již zmínil na začátku, perou se s tím všichni velmi dobře, když přihlédneme ke stavu a počtu hal.
Hned na úvod jste zmínil jako jeden z cílů rozšiřování hráčské základny. Daří se tento cíl naplňovat?
Co se týká náborové činnosti jednotlivých klubů RHC a s nimi spolupracujících oddílů musím po zpracování údajů, které jsem dostal od jednotlivých klubů RHC, konstatovat nárůst počtů dětí napříč kategoriemi - i když někteří budou nesouhlasit. To je pro rozvoj házené jistě potěšitelné. Každý z trenérů si plní v této věci své povinnosti, i když je hodně těžké se do některých škol pro nábor vůbec dostat.
Můžete závěrem shrnout nějaká doporučení a cíle do další práce?
Je třeba dále pracovat pravidelně na kondičních věcech a ještě více na technice míče. Dále rozvíjet individuální činnosti jednotlivce, ať už se jedná o obranné nebo útočné kroky. Nebojovat s žádnými herními systémy. Rozhodně bych nechtěl, aby si případné výtky někdo bral příliš osobně, ale určitě nám všem prospěje, když zahodíme vlastní ego a budeme se snažit co nelépe spolupracovat a domluvit se.
Šéftrenéra RHC Petra Hejtmánka a jeho práci jsme představili zde.
